Byl jednou jeden doktor
Přeji hezkou sobotu.
Konečně přišel závěr týdne a jsme měli v pátek jednoho z posledních lékařů tohoto měsíce - ortoped. Od toho jsem si hodně slibovala, že Patrička podrobně prohlédne. Podívá se mu na chodidla a poradí nám jak upravit boty a případně se speciálními vložkami. Třeba jestli nevymyslí něco dalšího, jak mu nožičku zpevnit a nebo nám něco pořádného neporadí.
No, realita byla poněkud jiná. Po příjezdu do Hradce jsme šli na ortopedii. Telefonicky jsme Patrička objednávala právě kvůli chodidlům. Patriček stojí na vnitřních hranách nohy a tak si chodidlo deformuje. Kotníky je posouvají jinam a celkově mu to může stoj znepříjemňovat. Hlavně teď v období, kdy by jsme u Patrička chtěli podporovat chůzi.
U příjmu jsem nás nahlásila u sestry. Ta koukla do poslední zprávy a divila jsem proč jsme dorazili, že máme mít kontrolu už za 9 měsíců od operace SDR. Vysvětlila jsem jí, že potřebujeme prostě kontrolu a poradit. Další otázky pak vždycky směřují k tomu, jestli máme zaplacený regulační poplatek. Jako kdyby snad ani o nic jiného nešlo.
Pak už jsme byli před čekárnou a čekali až přijdeme na řadu. Bylo to velice rychlé. Samotnou mě až udivovalo, jak rychle jsou pacienti vyšetřeni.
Přišli jsme na řadu. Vzala jsem poslední zprávu z neurologii a šli jsme do ordinace.Vysvětlila jsem, co máme u Patrička za problémy. Doktor mi řekl, abych ho vysvlékla do půl těla. Pak ho vyšetřil stylem, že diktoval sestře, která psala zprávu jak může Patriček ohýbat nohy a do jakých stupňů s nimi jde pohybovat. Patrička jsem oblékla a chtěla si sednou a podrobně se na všechno zeptat. Jenže doktor mě nějak neposlouchal. Do diktoval sestře zprávu. Místo, aby mě něco řekl, poslouchal a podobně, tak si něco čmáral jen tak na stůl. Napsal Patričkovi poukaz na celoroční obuv. Uporozňuji, že stejné botičky už doma jedny máme a Patričkovi do nich nejde noha ani dát. Pak mi podal zprávu a naschledanou. Délku našeho pobytu v ordinace bych tipovala tak na 8 minut. Koukala jsem jako "tele" a už jsem se opravdu nevzmohla ani na slovo. Odešla jsem s pocitem jako jsem měla před návštěvou lékaře. Vůbec nic nevím. Nohy se nevyřešili. Zprávu si můžete přečíst ZDE.
Jsem asi moc náročná a od lékaře bych si představovala něco jiného než vyšetření jako někde v továrně. Kouknu a jděte.
Příští týden jedeme tedy k jinému ortopedovi a já doufám, že nebude vyšetření probíhat stejným způsobem.
